Dne 4.4.2017 nás, které cvičíme s Hankou Kynychovou, pozvala Kačka do Prahy, kde nám zajistila vstupenky do divadla Hybernia na muzikál Alenka v kraji zázraků. Byla to odměna za naši snahu při nácvicích, za naši „dřinu“ při pilování sestavy a vystoupením na finálových závodech. Nejdříve se nám sice moc nechtělo, hlavně k vůli cestě. Ale nakonec jsme se
hecly a řekly si, že nejsme přece takové padavky, které by nevydržely cestu do Prahy. Vždyť jsme tam byly již tolikrát. No a tak jsme v neděli brzy ráno vyrazily na cestu – Lili, Darja a teta Milu. Tentokrát to ale nebylo autem, auto nám dojelo jenom do Otrokovic. Odtud jsme se dále vydaly rychlíkem. Počasí nám přálo a cesta se celkem dala vydržet. V Praze probíhaly zrovna velikonoční trhy, takže Praha byla již svátečně naladěna, což bylo příjemné. Takže jsme si užily sváteční nálady, prošly se a nakonec se vydaly do divadla. Tam jsme se setkaly s Hankou a Kačkou, také přivítaly s kamarády z ostatních domovů. Představení bylo krásné, sledovaly jsme ho jedním dechem. Dokonce i Lili u toho vydržela. Po představení jsme si daly dobrý obídek, občerstvily se pomalu pěšky vydaly směrem k nádraží, musely jsme zpátky domů. Aby nám cesta domů lépe ubíhala, koupily si do vlaku nějaké to papáníčko a dobrůtky. Již jsme se těšily, až budeme v Otrokovicích. Tam jsme si totiž domluvily ještě jedno moc milé setkání, a to s Lukáškem a Kubíčkem, kteří kdysi byli s námi, nyní ale jsou u babičky a dědečka, kde se jim dobře daří. V Otrokovicích nás měli kluci již čekat. Jaké bylo naše překvapení, že jsme dvakrát proběhly celé nádraží a kluci nikde. No……to zase ti lumpíci nám připravili překvapení, že se nám schovávali a přitom nás sledovali, měli velkou radost z toho, že je hledáme. To jsou ty jejich srandičky, na které my už zapomněly. To se jim zase něco povedlo. Nakonec jsme přijaly pozvání babičky a zašly na návštěvu. Babička pro nás připravila občerstvení a holky vypadaly, jakoby týden nejedly. Tak jsme si popovídali, zavzpomínali, kluci se pochválil žákovskýma knížkami, skvělé výsledky. Máme z nich radost. Pak ale nastala chvíle rozloučení, kluci nás doprovodili až k autu. My se dále vydaly domů, vždyť již bylo hodin jak na kostele a holky musely ráno do školy a školky.
Darja, Lili a teta Milu
|
