Louskáček, aneb výlet do Národního divadla
17.12.2014
Sebemenších pochyb není, že shlédneme představení, představení beze slov, tanec, hudba, ladný krok, barev plnou paletu….součástí jsme baletu…bez zbytečných vytáček, je přec skvělý…Louskáček!
http://lazaci.rajce.idnes.cz/Narodni_divadlo_-_Louskacek_16.12.2014/ Opět jsme dětem díky sponzorům mohli dopřát jeden z kulturních zážitků. Ať si kdo chce, co chce, říká, návštěva Národního divadla v Praze by měla patřit k jedné z priorit kulturního vzdělání. A tak se ještě den před odjezdem naše paní ředitelka snažila o podání informací ohledně této kulturní památky našim dětem. Od historie po současnost. Když jsme pak ráno nastupovali do autobusu, dokázal nám Jiřík, že se poučil. „Jedeme do toho Mezinárodního divadla!!“…V autobusu nám byli spolucestovateli děti a tety z vizovického DD. Cesta byla příjemná až do první čůrací, kdy na benzinové pumpě nejmenované značky – firmy…….chtěla 15,- Kč za jedno dítko. Nehoráznost neznala mezí, když jsme si naivně mysleli, že jinde to bude lepší. Omyl!! Takže trávníky před a za….byli potupené….Vzhledem k častým čůrpauzám….Nebylo vyhnutí!! Ale náladu nám všem zlepšilo občerstvení v podobě výborných svatebních koláčků, chuťovek a pamlsků, které jsme si vezli s sebou z předešlé vánoční besídky. V Praze jsme měli objednaný stůl v restauraci Kolkovna. Nabaštili jsme se a vyrazili za kultůrou! V přízemí nás milé dámy nasměrovaly do šaten o patro výš. Vysvlečeni a s vyskládanými svršky na pultu, jsme zjistili, že to není ta správná šatna. Takže ještě jednou. Crrrr, crrrr….První výzva…Celí říční, se svršky a dětmi pod „paží“ absolvujeme kolečko okolo šaten, až se opět zjevujeme v přízemí. Stejné milé dámy nás však napodruhé posílají úplně opačným směrem. Bezva! A navíc až skoro pod střechu. Trochu to připomíná výstup na vysokou věž. Nejsme daleko od pravdy. Ti co jsme tady poprvé…lapáme po dechu při vstupu do hlediště. Opatrně se přidržujeme sedadel a hltáme nádheru. Představení začíná. První polovina zaujímá všechny přítomné děti. Pasáž s peklem a pekelnými baleťáky nemá konkurenci. V přestávce mají děti nachystaný očekávaný „raut“…malé, ale milé……Druhá polovina představení je méně dramatická a tak naše menší dítka mají vrťavou. Markétka nervózně vyhlíží Pinocchia a nakonec to okomentuje slovy: „Na tak blbý pohádky už nepojedu!!!“….Je to úsměvné. Představení končí. Venku už je tma a navíc poprchá. Máme ještě čas, než nám přijede autobus a tak se vydáváme procházkou přes Karlův most. Lilinka sedí na ramenou střídavě u kluků a strejdy až nakonec úplně vláčná usne. Strejda je strnulý, Lilince spadla bota a navíc jí teče soplík. A aby toho nebylo málo, strejdovy se prošoupaly podrážky svátečních bot. Čochty, čvachty….tralalala… Skupinka ostatních se nám vzdálila a tak se scházíme opět v restauraci, kde pijí děti čaj na zahřátí. Ještě před autobusem máme sraz s novými sponzory, kteří přivezli nějaké vánoční dárky dětem. A už můžeme vyrazit směr náš domeček. Naše nejmenší ne a ne usnout. Až před Brnem se zadařilo a únava je patrná na všech. Doma rychle přesouváme děti do pelíšků, vždyť ráno se jde do školy! Ale budeme na to dlouho vzpomínat. Kdo neuvidí, nepochopí… Očima tety Marti…